Jdi na obsah Jdi na menu
 


Holeně

1. 10. 2009

 

  Podle směrnic FN jsou holeně jezdce jako pobízející pomůcky par excellence motorem zdravého jezdectví. Jejich úlohou je :

  • prací v pohybu vpřed vyvinout "posuvnou sílu" zádě;
  • v obratech a při práci na dvou stopách udržovat "ohnutí v žebrech";
  • ve všech přechodech a nakonec také ve shromáždění vyvolat "došlapování zadních nohou pod těžiště"

  Jako nejdůležitější ze všech pomůcek jsou tedy holeně odpovědné za aktivitu, ohebnost a rovnováhu. Holeně byly pozvednuté do šlechtického stavu, což ještě podrobíme kritice.

 

 POHYB VPŘED

 

Posuvná síla

 

,,Rozvoj posuvné síly znamená, že kůň vyvine větší aktivitu zádě a posune zadní nohy dál pod těžiště."

,,Teprve tehdy, když se kůň díky zvýšené síle posuvu vykročí zadníma nohama dále ve směru pod těžiště, bude schopen zkrátit svůj rámec." (Učebnice jezdectví a vozatajství,1.díl)

 

  Tvrzení, že kůň zkrátí svůj rámec díky rovnoměrnému rozvinutí "posuvné síly zadních nohou" a "vykročením zadníma nohama směrem pod těžiště", je velmi lákavé - při pečlivém anylýze však neobstojí.

Neboť: Kůň rámec tím, že se ohne (vyklene) v oblasti beder, což drží zadní nohy pod tělem a zkrátí základnu koně zezadu. "Posuvnou sílu" koně naproti tomu vyvine jezdec pohybem vpřed. Aby se však kůň pohnul dopředu, musí se odrazit natažením a zakročením podepírající zadní nohy - tedy tím, že ji vytrčí dozadu.

Může se stát, že kůň při pohybu vpředsníží záď; přitom však natáhne bedra a zadní nohu zakročí za kolmici spuštěnou z kyčelního kloubu. Rámec koně se tím prodlouží.

  Porovnejme si diagonální základnu, tedy vzdálenost na zemi se nacházejících končetin, u klusáka v maximální rychlosti a jezdeckého koně ve shromážděném klusu. Zjistíme tak, že přední předloktí a "zadní holeň" zůstávají absolutně rovnoběžné. Drezurní kůň tedy zkrátil své kroky, alev žádném případě nezkrátil svůj rámec.

 

 Lze tedy konstatovat:

  • čím delší krok kůň dělá, tím více vyvíjí svou posuvnou sílu a tím méně se může jeho rámec zkrátit.
  • bez ohledu na "energičnost" pohybu: kroky, které se zkracují, nemohou "více došlápnout pod těžiště".
  • vzhledem k mechanice pohybu jsou "rozvoj posuvné síly" a "došlapování zadních nohou pod těžiště" absolutně neslučitelné. Dokud se kůň pohybuje jasně dopředu, nemůže "zkrátit" svůj "rámec".

  To, že kůň vyvinutím posuvné síly začne více došlapovat pánevními končetinami pod tělo a tím se zkracovat, je jedním z dogmat moderní drezury, které jednoduše odporuje zákonům nauky o pohybu.

 

  KMIH A IMPULZIVNOUST

 

 ,,O dobrém kmihu mluvíme tehdy, když se hlezení kolouby hned po vykročení energicky pohnou dopředu a zároveň nahoru(...)"

  ,,Kmih charakterizuje pouze klus a cval. V kroku není žádná fáze vznosu, a proto nemůžeme mluvit o kmihu." (učebnice jezdectví a vozatajstí, díl 1.)

 

  V různých jazycích se používají různé výrazy, které popisují kvalitu pohybu dopředu. V něm. je to "Schwung" (vzlet, rychlý pohyb, mávnutí,..)  ve francouzštině a angličtině je to "impulsion" (impulz, podnět, odraz,..) Tyto výrazy nemají stejný význam. V češtině se oficiálně v drezurní literatuře i pravidlech čjf používá slovo "kmih", který se svým významem blíží spíše německému "schwung" a bude i v tomto článku jeho českým překladem. Pro odlišnost tohoto výrazu budeme používat pro výraz "impulzion" zcela neoficiálně slovo impulzivnost.

Příklad objasní rozdíl :

Kůň 1 předvádí oslňující střední klus s energickým pohybem a dlouhou fází vznosu - pod jezdcem, který ho musí stále silně pobízet holeněmi.

Kůň 2 prostě jen nakluše ze zastavení do pracovního tempa, aniž by však sebemíň otálel, a to vše pod jezdcem, jehož působení holení nebylo vůbec vidět.

   Ptáte-li se pozorovatele, který z těchto koní je lépe přiježděný (vzdělaný), nebude nikdo otálet a jmenuje koně 2. Proč? No proto, že kůň 1 ukázal kmih, kůň 2 impulzivnost.

Kůň 1 má od přírody velmi kvalitní klus, který by ukázal i ve volnosti bez jezdce. Jeho výcvik však nemá žádnou budoucnost a nebude možné ho shromáždit, dokud neprojde opravdovou školou pomůcek holeněmi.

  Kůň 2 je výborně přiježděný, je lehký na holeni. I kdyby ho příroda neobdařila výrazným klusem, bude jezdec pomocí takové impulzivnosti schopen chody pomocí shromáždění stylizovat a nakonec dosáhnout vzletných pohybů.

  Pod pojemem kmih lze rozumět především přirozené nadání, chovatelský výsledek, který si lze koupit - zatímco inpulzivnost odpovídá vysokému stupni schopnosti reagovat, která vznikla na základě výcviku a naučení koně na pomůcky holeněmi.

  Pro ty, kteří se zabývají drezurou, je tedy ve výcviku koně rozhodujícím faktorem právě impulzivnost.

 

Definice impulzivnosti

 

   Pro definici pojmu impulzivnost nebude stačit aktivita a čistota chodů. I¨mpulzivnost závisí na poslušnosti koně na holeně a především na jeho schopnosti reagovat.

Impulzivnost = časový rozdíl mezi požadavkem jezdce a odpovědí koně. Inpulzivnost můžeme zvyšovat dvěma způsoby.

  • na stejně velký požadavek holeně jezdce reaguje s větší aktivitou.
  • nebo na slapší požadavek holeněmi zareaguje stejnou aktivitou

  Z toho je jasné, proč je zcestný názor, že impulzivnost - a tedy i drezuru koní - lze zlepšit tím, že jezdec bude pro udržení  vyšší aktivity stále podporovat pohyb koně pobízením nebo bude aktivitu dokonce "vyrábět" silným tlakem holení.

  Zatímco ruce jezdce působý otěžemi přímo na hubu koně, neexistuje žádné přímé spojení mezi holeněmi jezdce a zadníma nohama koně. A žádný kůň nepřichází na svět s malým urychlovacím senzorem šikovně zabudovaným na žebra za podbřišníkem.

  Stačí obsednout pár mladých, syrových koní a přesvědčit se, že holeně jezdce nemají od přírody žádný pobízející účinek - naopak : pomůcky holeněmi většinou přimějí mladého koně k tomu, že se tím více zarazí, čím více se používají. Kůň jako únikové zvíře zareaguje na jezdce sedícího na jeho hřbetě, který ho navíc objímá nohama, jako na útok šelmy. Buď je jako ochrnutý, nebo se snaží agresora zbavit - v žádném případě nenaskočí do svého nejkrásnějšího cvalu! ostruhy na nohou jezdce působí jako drápy kočkovité šelmy a v koni jedině zesilují pocit ohrožení života.

    Jezdec, který se bezvýsledně namáhá mačkáním holení a ostruh, nakonec dojde k závěru, že jeho kůň je líný nebo necitlivý - přestože kůže koně výborně cítí i pouhé usednutí mouchy!!

 

 ,,Chyby, kterých se kůň dopustí, nelze všechny považovat za neposlušnost, neboť většinou vznikají z neznalosti a často také ze slabosti." (la Guérinière)

 

  jezdec, který své holeně použije "silněji", když jeho kůň nereaguje podle požadavku, se staví na úroveň učitele, jenž hlasitě zakřičí slovo, kterému jeho žák nerozumí. Nejenže to není účinné, ale je to i směšné.

 

ŠKOLA POMŮCEK HOLENĚMI

  Kůň je od přírody úzkostlivý a má velmi výrazný únikový instinkt, který musí jezdec využít ve svůj prospěch. Každé překvapení, zejména to, které přijde ze slepé části zorného pole, koně ihned přiměje k útěku. Přitom je třeba použít bičík a ne ostruhy.

 

,,Je třeba se zmínit, že správně a ve správnou chvíli použitý bičík má mnohem větší účinek a neposlušného koně mnohem lépe přiměje k pohybu vpřed, než když ho jezdec píchá nebo lechtá ostruhami."  (La Guériniére)

 

   Bičík je třeba považovat za pomůcku. jezdec se musí starat o to, aby ho kůň respektoval - nesmí se ho bát a musí rozumět jeho významu. Proto jezdec, než ho začne používat, hladí bičíkem koně po celém těle. Kůň má přitom zůstat klidně a nehybně  stát.

  Učení koně reagovat na pomůcky holeněmi pomocí bičíku probíhá podle principů podmíněného reflexu, jak ho mistrně dokázal etolog Ivan Pavlov. Pokud tuto metodu použijeme uváženě a důsledně, dosáhneme během krátké doby úžasných výsledků.

 Zde jsou základní podmínky :

  • k umělému podnětu (kterému chceme koně naučit) přidáme přirozený podnět (který vyvolá požadovanou reakci);
  •  tento postup je třeba často opakovat a každou pozitivní reakci posílit odměnou;
  •  zvláště odměnit tendenci koně předjímat reakci (vysadit přirozený podnět);
  • tot procvičování reakce na umělý podnět pravidelně osvěžovat návratem k přirozenému podnětu, pokud se reflex oslabí.

   Pro nácvik reakce koně na holeně jezdce tak lze použít následující metodu :

1. Každý lehký tlak holeněmi (max. tolik, že by rozmáčkl mouchu) musí vést k výraznému a bezprostřednímu zrychlení.

2. Pokud kůň v reakci otálí nebo nereaguje vůbec, přidá se v tu sekundu k holením ještě pomůcka bičíkem (použití bičíku se vzrůstající frekvencí a intenzitou, až kůň živě zareaguje).

3. Jezdec vysadí pomůcky holeněmi (,,descente de jambes": nechá poklesnout nohy) a dá koni možnost se projevit. zastavit pro maximálně jednom kole okolo haly a koně hodně pochválit. Pauza na volné otěži.

4. Postup opakovat, až kůň začne svou reakcí předcházet bičíku. V tomto případě už nepoužívat bičík a vydatně koně pochválit.

5. Okamžitě koně napomenout za nežádoucí zpomalení tempa, a to nikoli holeněmi, ale rovnou bičíkem.

  Tímto způsobem lze i s koňmi, kteří jsou považováni za neposlušně tupé a líné, během několika minut  nacválat ze zastavení na pouhé "nadechnutí holínkymi". Jezdec však musí dodržovat některá pravidla :

  • Pokud chce, aby mu kůň rozuměl a prokazoval absolutní pslušnost na holeně, nikdy nesmí jít rukama proti požadavku holení.  V tomto ohledu je příkladný vývoj Baucherovy nauky. Jeho "první metoda" spočívala  v "effet d'ensemble" : neustálém a naprosto stejně odměřeném protichůdném působení rukou a holení s cílem "všechny části koně, které se odchylují od rovnovážné pozice, do ní znovu dostat". Tento postup sice vedl rychle a bez použití násilí k naprosté poslušnosti koně, vyvolává však umělé shromáždění, při němž se kůň dostal vepředu příliš do hloubky a svou základnu zkrátil zepředu i zezadu, což vyvolalo postoj "kamzíka na vrcholku". A to škodilo hlavně impulzivnosti.  Neustálím bádáním nakonec Baucher vyvinul "druhou metodu", která bohužel není tak známá.  Obsahuje četné inovace a spočívá na principu "ruce bez nohou" a "nohy bez rukou"

,,Pokud se jezdec vyhne současnému používání rukou a holení, kůň bude lépe chápat jeho požadavky. Navíc bude nucen své pomůcky používat precizněji, protže všechny chyby, kterých se dopustí, vyjdou najevo okamžitě a v plné síle." (Fr. Baucher)

  • Školu pomůcek holeněmi mohou provádět pouze jezdci j klidnýma nohama, Neustále stlačené, svírající nebo "ukecané" holeně zmaří každou snahu. "Mluví" neustále, aniž by něco řekly, vytvářejí tak "šum pozadí", který koně otupuje.
  • Aby si holeně udržely svůj význam signálu pro pohyb vpřed, lze je použít jen pro zrychlení. Holeně tedy nelze nikdy používat za účelem snížení tempa, zastavení nebo couvání.
  • Pro dosažení rychlejšího pohybu vpřed nesmí holeně působit silnějším tlakem. Místo toho se buď základní tlak prodlouží (u lechtivích koní) nebo se zopakuje (u flegmatických koní), až se  dosáhne požadovaného výsledku.
  • Je třeba jezdit ve velmi krátkých reprízách, přitomto ale mít velmi vysoké požadavky. Průběžně se kůň odměňuje úplným klidem na volné otěži, což slouží i jako přestávka k přemýšlení. Nic neškodí vývoji impulzivnosti více, než dlouhé sekvence a unavující kilometrová práce.

Pokud je kůň poslušný na holeně, je třeba ho vzít do "školy ostruh" - podobné, jako si navykal na bičík. Bez předchozího proškolení reaguje většina koní na použití ostruh tak, že buď ztuhnou, nebo se dokonce zastaví, protže ostruhy způsobují zatnutí svalů v onlasti hrudníku a břicha. Ostruhy se proto nesmí nikdy použít k tomum abysi vyvinul nedostatečnou poslušnost na holeně.

 

,,Nic nepřivede koně více k zoufalství a neponíží ho tak jako časté a ve špatnou dobu použité ostruhy."   (La Guériniére)

 

Jezdec se proto musí nejprve snažit o to, aby kůň zůstal v kontaktu s ostruhymi klidný a nehybně stál. Především u velmi citlivích koní se zpočátku používají jen měkké ostruhy. Je to navyknutí na ostruhy, které doporučuje Baucher. Když se kůň zbaví napětí a strachu, vysvětlí mu jezdec význam pomůcek ostruhymi, které, je-li to nutné, spojí s pomůckou bičíkem.

   Skutečnou úlohou ostruh je nakradit ,,malými ataky" bičík, přičemž ostruhy mohou být použité mnohostranněji a přesněji. Když opatrným dotykem nahradí působení holení, představují v ideálním případě nejjemnější pobídku jezdcových holení.

 

ZÁVĚR

  jedním z průvodních motivů konvenční jezdecké nauky jsou stále se opakující výzvy "Pobízej víc! Silněji! Botu!"  Každý obdivuje "silného" jezdce -  přitom takové silové a unavující ježdění může jen stěží zakrýt hrubé nedostatky vědomostí o koních. 

  Pomůcky holeněmi jsou stejně jako pomůcky otěžemi součástí jezdecké mluvy. Koni lze vysvětlit jejich význam a síla přitom nemá žádné opodstatnění. Copak se neříká : "Síla je prostředek moci slabých."

   Jedním z cílů drezury je minimalizace pomůcek. Dobrým výcvikem se má kůň stát lehkým na holeni a má jezdci umožnit, aby ho jezdil co nejčastěji v "descente de jambes" (vynechání pomůcek holeněmi, kdy nohy jezdce mají po celé své délce volně viset na koni).

   Kůň s dobrou impulzivností je duchem "na startovní čáře" a je kdykoli připraven zareagovat na pokyn jezdce a nikdy bez požádání nezpomalí tempo. La Guériniére to nazívá přiléhavě "chodivost" .

   Učitelé jezdectví by měli výrazy jako "silněji" a "ještě jednou" nahradit vysvětlením, o jaký druh jezdecké pomůcky jim jde a jaký účel má splňovat. Musí být schopni svým žákům vysvětlit školu pomůcek holeněmi, předvést ji a na konec ji nechat provést své žáky. Pak se už nebudou muset dívat na otupělé koně pod zpocenými jezdci - a nebudou muset zbytečně křičet!

   Pro sportovní ježdění by to znamenalo následující: Jezdec, který na závodech předvede koně poraněného od odtruh nebo s lysými místy za podbřišníkem, by měl být potrestán odpovídajícími sankcemi a poslán domů. Kdo se účastní drezurních závodů, má přece nastoupit s dostatečně připraveným koněm. Protože poslušnost na holeně patří k základním a stěžejním bodům výcviku, mělo by být povoleno použití bičíku - a to ani na opracovišti. Tím bychom se také ušetřili nepěkných scén při "účtování na poslední chvíli".

   Lehhost na holeních by měla být součást hodnocení. Za vytažené paty a neustálé používání ostruh by se měly u každého cviku srážet body. Nelze akceptovat, že dva jezdci dostanou stejnou známku, přestože jeden nakluše pomocí silového použití ostruh, zatímco druhý působí jen volně svěšenýma nohama. Pokud to nebude rozlišovat, budeme podporovat obyčejné zneužívání koní a nikoli drezuru.

 

    OHNUTÍ

 

 Ohnutí celého těla koně okolo vnitřní holeně jezdce je jedním ze základních pilířů moderní drezury, jak je zdůrazněno ve smrnicích FN:

"(...) Proto se jezdec nemá snažit o silné ohnutí krku, musí však hlídat správné ohnutí v žebrech okolo vnitřní holeně."

"V pokročilém výcviku se jejich průměr mení z 8m až na 6m, což je nejmenší možný průměr. Projíždějí se ve shromážděné, ruchu, neboť se kůň musí hodně ohýbat." (učebnice jezdectví, 1.díl)

  Za tento kult ohnutí v žebrech lze hodně vděčit Gustavu Steinbrechtovi. Následující citáty jsou uz jeho knihy "Gymnasium des Pferdes":

 "Ohnutí v žebrech nebo stranové ohnutí hřbetu, které je vytvořené správně a od základu, je hlavní vlastností dobře ježděného koně(...)"

"(...) tím bude kůň především schopný správně opsat oblouky, prostuptně a lehce projíždět krátké a ostré obraty a udržet čisté a plynulé chody na dvou stopách."

"Ohnutí v žebrech prot představuje duši jezdeckého umění a jezdec tomu má věnovat stejnou pozornost jako ohýbání krku, když jeho nedostatek vycítí ne v každém cviku, ale při každém kroku." Jezdec tedy zaměřuje svou hlavní pozornost na ohnutí v žebrech a jemu také přiměří ohnutí předku, aby byla páteř celá rovnoměrně ohnutá."

 

  Ponechme všechny dogmatické předsudky stranou a držme se faktů, které nám prozradí kůň - jako nejnestrannější ze všech učitelů.

 

  Anatomické základy

 

Pohyblivost hřbetu a beder je velmi omezená - díky tomu ale lze na koni jezdit. Pokud by měl kůň páteř jako kočka, byl by velmi pružný, dokázal by mnohem výš skákat.... Nemohli bychom však na něm jezdit.

   Ať se jezdec snaží, jak chce, nemůže po přírodě chtít více, než kolik mu je sama schopna dát. Harry Boldt ve své knize ,,Das Dressurpferd" ukazuje řadu snímků pořízených shora, na nichž si lze všimnout následujícího :

  • na všech fotografiích není skoro poznat ohnutí v žebrech
  • na snímcích je krk mnohem více ohnutý než zbytek páteře.
  • dokonce i ve cviku, kdy by mělo být ohnutí v žebrech zřetelné, - dovnitř plec v klusu - není ohnutí hřbetu a beder vidět, přestože je pohyb zachycen ve vhodný okamžik (tedy ve chvíli, kdy vyšlapuje dopředu diagonální pár končetin vnější přední a vnitřní zadní).

Anatomie koně a fotografie redukují ono známé ohnutí v žebrech na téměř nic - nebo přinejmenším na docela malý efekt.

 

 

No, a spousta a spousta jiných důležitých věcí... Ty najdete v knize od Philippeho Karla - Omyly moderní drezury, ze které jsem napsala tento článek o "HOLENÍCH".....

Můžete si jí objednat na netu, stojí cca 500,- + poštovné, nebo zkusit nějaký obchod s knihami.... Každopádně doporučuji pro ty, kteří si nevědí rady se svým koněm a nechtějí dále ho mučit různými donucovacími prostředky k poslušnosti....


Průběh pohybu

 

Krok

Obrazek

 

Klus

 

Obrazek

 

Cval

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA