Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psychické aspekty - Drezura

19. 9. 2009

  Psychické aspekty

   Už před několika lety donutil tlak etologů a jiných "zaříkávačů koní" autory mnoha drezurních příruček k tomu, že věnují několik stran psychickým aspektům důležitým pro vzájemnou spolupráci jezdce a koně.

   "  Správný výcvik se pozná podle toho, že se kůň v pohybu pod jezdcem stále zdokonaluje a zároveň si udržuje svou přirozenost a individualitu.
 Koně, kteří jsou při každodení práci spokojení a ochotní, nabízejí nejlepší předpoklady pro stabilní a harmonické partnerství mezi člověkem a zvířetem, Tyto předpoklady se podpoří a upevní trpělivostí, respektováním psychyky koně a častým chválením."
" Teoretické znalosti výrazně podpoří pokroky v ježdění - pro jezdce se zájmem o jízdu na koni jsou znalosti o vlastnostech a chování koní, jejich držení a zacházení s nimi, stejně jako o teorii jezdectví a principech výcviku samozřejmostí."

                                   (Učebnice jezdectví a vozatajství,1.díl)

  Takové změny lze jen vítat. Ale drezurní příručka se nesmí spokojit jen se stručným prohlášením, byť by bylo sebelepší. Bez "provádějícího nařízení" a návodu k realizaci zůstane jedna věta pouze prázdnou slupkou. Je třeba se rozepsat o primárních potřebách a základních principech chování koní, z nichž se musí vyhodnotit konkrétní pravidla, která budou sloužit jezdci jako návod k výcviku koně.

  S minimem znalostí o psychice koně lze ve vztahu mezi ním a člověkem rozlišit tři velké etapy : OCHOČENÍ, UČENÍ, PROCVIČOVÁNÍ

    Ochočení

  Ikdyž kůň vyrůstal pod vlivem člověka, zůstane v něm jako v lovené zvěři přirozený strach z predátorů a bude i nadále plachým tvorem s bystrými smysly. Kůň má vyvinutý silný stádový pud a potřebuje jasnou hierarchii, v níž si může najít své místo.

   Aby mohl člověk koně využívat, vnucuje mu životní styl, který odporuje jeho přirozenosti :oddělí ho od jeho stádových kolegů a dostává ho do situací, které v něm vyvolají strach - uveď me jenom uždění a sedlání. Dokud kůň neakceptuje člověka jako naprosto rozhodného a hierarchicky výše postaveného jedince, nemůže z toho vzejít nic dobrého.

  Důvěra a uvolnění jsou tedy nevyhnutelnými předpoklady pro každou kvalitativně hodnotnou práci. Konkrétně to znamená, že je nutné vyhnout se jakémukoli použití násilí a nátlaku; je třeba odmítnout jakékoli prostředky, které slouží k vývíjení nátlaku.

" Dobrovolná spolupráce koně přínáší více pohody než všechny prostředky, s nimiž se pokušíme něco vynutit." (Salomon de la Broue)

" Ze všech uvolňovacích cviků potřebných pro výcvik koně je nejdůležitějším uvolněním jeho vůle." (Charles-Hubert Raabe)

  Učení

 Kůň není jen hora svalů, kterou podle libosti formujeme, abychom uspokojili své fantaskní představy nebo dosahovali určitých výkonů. Je to velmi citlivá bytost. Výroky jako: "Kůň to musí udělat..." nebo " Kůň musí poslechnout..." se v drezurní mluvě vyskytuje až příliš často. Kůň nám nic nedluží; my musíme dělat vše pro to, aby nám rozuměl.

" Mezi pohybem koně a jezdce musí být nějaké pojítko;tím není nic jiného než inteligence koně a jeho duševní souhlas."
           (Maurice Hontang, "Psychologie du cheval")

 Jakou hodnotu má tato inteligence? Žádný jiný mistr nezakládal svou drezurní metodu na inteligenci tak jako François Baucher :

"Kůň umí vnímat i cítit, dokáže srovnávat i vzpomínat si; je schopen úsudku a má paměť, je tedy inteligentní."

Jeho postupi vycházejí z této zásady, jsou tedy opodstatněné, jak píše generál Decarpentry ve svém díle "Baucher et son Ecole" :

"Výsledky, kterých dosáhl Baucher, jsou ze všech úhlů pohledu vyjmečné. Jak se zdá, v první řadě je třeba zdůraznit rychlost, s nimiž jich dasáhl, protože ta byla skutečně neobviklá."

Kůň je totiž schopen pochopit vše, co mu jezdec srozumitelně podá. Ke tedy úlohou jezdce, aby si vyvinul velkou jezdeckou inteligenci, díky které dokáže využít tu koňskou.
   Jak se kůň učí? Protože je od přírody plachý, tráví většinu času tím, že vyhledává potenciální nebezpečí ve svém okolí. Jeho pozornost přitahuje každý nový prvek, srovná ho se svými dřívějšími zkušenostmi a podle toho je pak zařadí.
   Hrubí, autoritativní nebo jen nežikovný jezdec přitahuje pozornost koně - prostě proto, že ze své neznalosti působí jako agresor. Spouští v koni obranné mechanismy (ztuhnutí, vzdorovitost, neposlušnost), které naruší nebo překazí každý proces učení.
   Pokud má jezdec dosáhnout se svým koněm významných pokroků, pak to bude pomocí důvtipné výukové strategie, která bere ohled na psychiku zvířete, jeho anatomii, pohybové schopnosti i zákony rovnováhy.
   Silnou stránkou dobrého učitele je schopnost logicky seřadit jednotlivé body v ucelený učební program. Čím jsou pro koně smyslupnější, tím více v něm probudí zvědavost a přispějí k hravému charakteru práce, která se mu zalíbí.

"Často se zdůrazňuje význam trpělivosti. Samostatná trpělivost však nic nepřinese. V jezdectví spíš platí, že trpělivost nemusí vždy znamenat znalost, že je však třeba více znalostí a nelze být nertpělivý."

 

 Typické učební schéma

 

 Jezdec komunikuje se svým koněm prostřednictvím "pomůcek". Učí ho tedy řeči, c níž chce ovlivňovat jeho pohyb. Aby dosáhl trvalého úspěchu, je potřeba několik komponent, které vytvoří sourodé učební schéma:

  1. Řeč pomůcek - nejdříve je třeba zajistit, aby kůň porozuměl pomůckám, pomocí nichž ho bude jezdec učit
  2. Vytyčení cíle - na základě dosavadních schopností koně se určí za cíl nejmenší možný pokrok. Nevhodné a nadměrné požadavky kůň chápe pouze jako agresi.
  3. Příprava - pozornost koně je třeby soustředit na ty cviky, prostřednictvím kterých se lze dostat k vytyčenému výukovému cíli
  4. Provedení - jezdec dosáhne takového držení těla, rovnováhy a pohybu koně, které ho dostanou do situací, v nichž bude naprosto spolehlivě reagovat požadovaným způsobem
  5. Pochvala - koně je třeba ihned pochválit, aby věděl, že zareagoval správně (hlasem, pohlazením, ukončením práce, pamlskem,...)

" Nejmenší náznak vyhovění musí být odměněn jako úplné poslechnutí, protože právě k tomuto směřuje." (Alexandre Guérin, 1817-1884)

     6. Opakování

Pokud se provedení cviku a pochvala opakují, potvrdí se, upevní a zlepší nyvý způsob chování. Opakování potřebné pro jakýkoli učební proces svádí často k tomu, že "správnou odpověď" nabídne už během přípravy na cvik. Tímto chováním kůň prokazuje dobrou vůli, dokonce horlivost, proto ho za to nelze nikdy trestat. Místo toho je vhodné často opakovat přípravu na cvik, aniž by po ní následovalo vlastní provedení cviku, a za tento výsledek se kůň také pochválí, jako by "správně odpověděl". Tak se kůň učí pozorně sledovat svého jezdce a čekat až na jeho povel, který možná příjde - možná také napříjde.

     7. Zdokonalování

Čím hlouběji se nové chování vryje do psychiky koně, tím více ustupuje význam přípravy ve prospěch vyvolávajících pomůcek. Postupně budou stačit tyto pomůcky samotné a budou se dále minimalizovat, až budou skoro neviditelné. Nakonec se bude zdát, že jezdci stačí na daný cvik jen pomyslet a kůň ho už provede. Přesně to vyjadřuje mýtus o bájném Kentaurovi.

    8. Bilance

Naučené chování má skutečnou hodnotu poze tehdy, když se začlení do větší, logické souvislosti, zlepší předchozí etapy a je příprabou pro následující praxi.


Přirozená křivost

  "Levá strana, na které jsou svaly strnulé, příliš napjaté a nedostatečně poddajné, se označuje jako konvexní. Obtížnou stranou je však dutinu vytvářející konkávní pravá strana. Kůň uhýbá zadní nohou, jde proti pravé holeni a nepřistupuje na levou oěž. Vhodnou gymnastikou musíme donutit pravou zadní nohu, aby vyšlapovala rovně pod těžiště, což způsobí i to, že kůň přijme pravou otěž. Pak mizí i strnulost tuhé strany (..)."

"Přitom musíme dbát na to, aby přední i zadní nohy byly narovnané. Při křivosti např. na  pravé straně brání jezdec pravou holení, aby pravá zadní noha neukračovala příliš daleko do strany, levá holeň je hlízko podbřišníku, aby přiměla levou zadní nohu vykročil více dopředu. Levou otěž držíme nízko a použijeme tak ohraničující pomůcku pro levou plec, povolením pravé otěže jde tak daleko, až se pravá přední noa dostane před pravou zadní."

(Učebnice jezdectví a vozatajství,1.díl)

  Citovaná diagnóza je nanejvýš nedostačující. Přehlíží skutečnou příčinu a její závažné důsledky, a to ty, které postihují rovnováhu.

  Navrhované řešení se mýlí ve dvou věcech : bojuje proti důsledku, ne proti příčině. A předpokládá koně, který je už ve velmi pokročilém stádiu výcviku. Ve skutečnosti se však tento problém objevuje už od počátku práce s koněm. Proto se vyplatí důkladněji se zabívat přirozenou křivostí koně i problémy, které přináší.

 

Příčiny

 

   Podle polohy plodu v děloze matky je hříbě před porodem křivé, jedna jeho strana je delší než druhá. Přitom ne všichni koně jsou konkávní vpravo. Zdá se jedná o genetiku nebo náhodu, není jasné. Statistiky by měli být koně rozděliny půl na půl. Ale vypadá to, že příroda je vynalézavější, než drezurní příručky...
  Ať už je tomu jakkoli, v následujícím teytu se budeme zabývat koněm, který je konkávní vpravo. Na tomto příkladu budeme analyzovat příčiny a důsledky přirozené křivosti, abychom pochopili výcvikové metody:
  • základní příčinou je přirozené ohnutí krku koně doprava. Šíjový vaz je posunutý doprava a hříva přepadává na pravou stranu. Kůň nese hlavu stočenou převážně doprava a zatěžuje více levou lopatku, aby to vyrovnal.
  •  Protože ohnutí krku ovlivňuje i zbytek páteře, při pohybu se opakovaně zhoupnou hřbet a bedra více doprava a méně doleva. Kůň jde proto našikmo zepředu zlevy dozadu doprava.
  •  Z toho zase vyplývá, že pravá zadní noha došlápne dál dopředu než levá, přitom ale ukončí trochu do strany. Noha více došlapuje pod tělo, méně ho sune dopředu. Naopak levá zadní noha se nachází v pozici, v níž přebírá větší podíl posunu, kráčí však dopředu méně prostorně.
  • Během pohybu je pasivní masa těla (hrudní koš a břicho) vytlačená více doleva než doprava, což ještě zvyšuje přetížení levého páru končetin.
  • Celkově je páteř ohnutá doprava, především krční.Kůň odlehčuje pravé končetiny, které jsou blíže k sobě (konkávní stranu), a přetěžuje levoé končetiny, které jsou dále od sebe (konvexní stranu).

Projevy při práci

  • Kůň se snáze ohýbá doprava. Přitom má tendenci zvětšovat oblouk přes vnější lopatku, při čemž ohýbá krk doprava.
  • Při obratu vlevo naopak kůň padá na levou lopatku a zkracuje obrat, přičemž hlavu vytáčí ven.
  • Kůň raději cválá na pravou nohu, přitom však jde šikmo.(moje poznámka: toto jsem nepochopila,Lenník je křiví na pravou, ale raději cválá na levou.??? Tak nevím, jestli to přeložili dobře, proto si to raději přezkoušejte na svém koni)

 

    Narovnání

 Jedním z podstatných a prvořadých cílů drezury je omezit přirozenou křivost koně, protože dlouhodobá výkonnost jeho pohybového aparátu i psychická pohoda závisí na rovnoměrném rozložení hmotnosti.
  Otázkou je, jakými pomůckami a jakou gymnastikou lze koně narovnat? Dobrý učitel gymnastiky se nespokojí s pokynem "stůj rovně" Doporučí vám absolvovat gymnastický program, který má za cíl kompenzovat vaši křivost; tedy program, který protáhne zkrácené svaly a posílí ty prodloužené a tak postupně zlepší držení těla.
   Podobným způsobem musí jezdec nechat svého koně střídavě na obě ruce provádět určité cviky, které ho narovnají, srovnají jeho křivost. Přitom je třeba zvolit pomalé tempo, aby kůň neztuhl. Účinná gymnastiky působí proti přirozené křivostim, aniž by znásilňovala přírodu.
   Protože příčinou je krk koně, využije ho jezdec jako balanční tyč a rameno páky, aby předek narovnal a vrátil do rovnováhy - s pozitivním účinkem na celé tělo koně. Kůň, který jde proti působení levé otěže, má na pravé straně krku zkrácené svaly, které se brání pasivnímu natažení. Pokud se skutečně jedná o ztuhlost, pak je třeba hledat na pravé straně a ne na levé.
  Z toho je zřejmé, že tuto nerovnoměrnost lze korigovat pouze zdůrazněným a opakovaným ohýbáním celého krku koně doleva. Jezdec toto ohýbání využívá především k tomu, aby přesunul hmotnost koně na pravou lopatku - a tím odlehčil levou.
 Principem těchto cviků je, aby se kůň naučil dělat na jednu stranu to, co na druhé děla spontánně. Je to důvod, proč je dobré naučit koně reagovat na otěž přiloženou na krk - pomůcku otěží, která se praktikuje u všech jezdeckých stylů pracujících  s vedením otěží jednou rukou. Později bude stačit lehké přistavení doleva provázené přiložením levé otěže na krk koně, aby se jeho předek narovnal před záď.  Pak se jezdec musí snažit, aby zharmonizoval pohyb zadních nohou koně, tím je bude mít pod kontrolou. Přitom by měl procvičovat především ty cviky, které podporují došlapování levé zadní nohy pod tělo, nebo ty, které povzbudí pravou zadní nohu k většímu posunu. Nejúčinnější jsou přitom stranové pohyby, s ohledem na křivost koně následujícím způsobem:
  • dovnitř plec:vpravo s omezeným ohnutím a větším úhlem od stěny, vlevo s výrazným ohnutím a menším úhlem.
  • traverz : vlevo s výraznějším ohnutím a větším úhlem od stěny, vpravo s omezeným ohnutím a mírnějším úhlem.
  • renverz. na pravou ruku na kruhu s výraznějším ohnutím a úhlem, na levou ruku s omezeným ohnutíma úhlem.
  • couvání na levou ruku na kruhu s výrazným ohnutím dovnitř
Postupně bude kůň schopen rovnoměrně křížit zadní nohy, používat je k posunu a došlapovat jimi pod tělo, čímž dojde k narovnání jeho křbetu a beder.
Jezdec provádí s koněm tuto práci nejdříve v kroku, potom v klusu a nakonec ve cvalu, teprve potom může tvrdit, že má narovnaného koně - čili koně, který je rovnoměrně ohebný na obě strany a díky tomu se stal symetrickým.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA