O sedu a oblečení jezdce
Základem spojení koně a jezdce je sed jezdce. Abych mohl účinně sedět na koni, musím vyloučit nežádoucí vliv nedokonalého oblečení jezdce a postrojovaného koně.
Máme několik podob oblečení......
Ta první je jezdecká kalhota a nízká bota (pérka) což dovoluje jemné vnímání koně jezdcovou holení a při dlouhém třmeni vyžaduje zcela balanční sed....
Druhou možnost skýtá jezdecká kalhota, elastická a vysoká jezdecká bota. Mít ji celí den na sobě a odjezdit několik koní je nepříjemné (pocení). Vysoká bota přináší pevnější sed a jistě i důraznější působení holení jezdce, což je někdy plus a někdy mínus.
Jezdecká kalhota má být na koleni pevná a beze švů, aby neodírala koleno.
Bylo pýchou a přáním důstojníků mít holeň co nejútlejší, páč taková bota s vysokou patou (podpatkem) vzbuzovala eleganci. Dříve by je nenapadli si ničit štíhlé lýtko cyklistikou nebo jiným doplňkovým sportem.
Každodenní dlouhodobé ježdění několika koní obstaralo jezdci i plochou vnitřní stranu stehna, umožňující co nejdokonalejší "obtékání" koně.............
Jaké chci mít sedlo????
Účinně sedět mohu jen v sedle, které anatomicky odpovídá oběma účastníkům. Styčné plochy sedla s koněm i jezdcem by měli být hladké a co největší pro dané rozměry obou.
Chci při tom, aby sedlo bylo mnou i koněm co nejméně vnímáno. Mělo by ležet co nejníže na koni. Koně s choulostivým hřbetem se cítí lépe s polštářem soukenným (látkovým), protože je měkčí a pohyblivější, než polštář kožený. Nad kohoutkem a páteří koně musí sedlo spolehlivě ponechat prostor. Sedlo mne samo posadí do místa, kde mám sedět, a sedí se mi tam nenuceně. Sedák vyžaduji úzký, abych měl dojem, že mé sedací kosti doléhají na hřbet sedla trochu ze strany, jako bych seděl podélně na tyči. Tím je poměrně jisté, že sedím nad páteří koně a nikoliv od ní doprava, jak často přihází.
Kůň patří od přírody a tedy i tam by se měla odehrávat větší část výcviku. Dávám přednost sedlu se strmými stranicemi, kde před kolenem nejsou žádné mimořádné vycpávky. Kdo se domnívá, že v takovém sedle nelze skákat běžné překážky, ať se podívá, jak jsou stavěná anglická lovecká sedla.
Jen málo sedlářů dokázalo navrhnout a postavit sedla, která nepřekážejí jízdě na koni a napomáhají umění. Ta nevzdalují jezdce od koně a nemají nežádoucí vlastní pohyb, proto mohou přesně přenášet sdělení mezi koněm a jezdcem tam i zpět. Pokud se nerozhodnete pro špičkovou značku (pro mne je to Passier), budete odkázáni na napodobeniny vynikajících sedel, kterým ale chybí potřebný génius dokonalosti. Trh je takovými sedli zahlcen. Vnímáme-li sedlo nepříjemně, respektive vnímáme-li ho vůbec, není to požadovaný stav. Neleží-li jezdcovo koleno samozřejmě na stranici sedla, odstává a musí být korigováno, je nejsnažší nápravou výměna sedla za takové, které nenuseně ploché přiložení kolene zařídí.
Sedla s koženým polštářem lze nasedlat na holí hřbet, ale u nás to není zvykem. Praktická je prostá kožená podložka, přistřižená tak, že asi s třícentimetrovou vůlí kopíruje obrysi sedla. Rychle příjme podobu koňského hřbetu, může být plechově tvrdá a její údržba spočívá v otření šumu vlhkou houbou.
nesdílím rozšířený zvyk podkládat sedlo vysokými měkkými podložkami. Mají odstranit důsledek, nikoliv příčinu bolavého hřbetu koně. Navíc nevedou dobře signály, které se v nich rozpíjejí a ztrácejí sdělovací hodnotu. Narušenému hřbetu koně kromě zásadní změny jezdeckého stylu nejvíce svědčí podložka gelová.
Mám zájem sedět na koni s pocitem, že ho jakoby obtékám značnou styčnou plochou svého sedu. Přesto sedím tak lehce, že mezi námi zůstává monomolekulární vrstvička vzájemné nezávislosti, kterou jemně prostřelují signály od koně ke mě a ode mě ke koni, a jinak v ní vládne důvěrný klid.
Objevit možnosti svého jezdeckého sedu není pro začátečníka vůbec snadné. Bývá dlouho v zajetí atletického přístupu k věci, mýlí ho zdánlivá potřeba vynakládat sílu na "pevný" sed. Sed mi zdaleka neslouží k tomu, abych s koně nespadl. Nepadám, protože nenuceně kopíruji pohyb koně. Kromě toho jsem ve zlomku sekundy instinktivně schopen svůj sed vyztužit a opět uvolnit, ukáže-li se potřeba.
Sedím uvolněně nad svými sedacími kostmi. Pokud chci svůj sed stabilizovat, přiložím k sedlu partii stydké kosti a vzniká trojúhelníková základna sedu. Nad touto klidovou základnou balancuji pevnou a pružnou tyč své páteře, jí ovlivňuji koňský pohyb ve všech směrech.